Napsáno: July 15, 2023, Viktor Matys
Dva lovci procházeli lesem, ve kterém už mnohokrát byli. Byli to ale zkušení lovci, a tak věděli, že i známý les může skrývat nečekaná překvapení. Šli tedy pozorně a obezřetně.
Došli k menšímu kopci a pohlédli na sebe. Z očí toho druhého četli, že ten kopec tu přeci nikdy nebyl.
Obcházeli kopec a po chvíli zjistili, že v kopci je jeskyně. Pohlédli na sebe, pokrčili rameny a opatrně vstoupili dovnitř. Věděli, že jeskyně může skrývat různá nebezpečí: Jaguára, medvěda, padající kameny, smrad. No prostě různá.
Když už skoro přestávalo být vidět - a oba lovci byli výjimeční tím, že dokázali vidět v téměř naprosté tmě - uviděli světlo. Jakoby od ohně. Že by v jeskyni byli lidé? To se jim nezdálo, a tak pokračovali opatrně a tiše dál.
Světlo sílilo. A pak ho spatřili. V jeskyni ležel drak.
Lovci na sebe pohlédli a začali pomalu couvat zpátky. Pak se otočili a trochu rychlejším krokem vyšli z jeskyně ven. Tohle musí povědět ve vesnici!
Když z nich leknutí poněkud opadlo, povídá ten jeden: "Byl bych ho zabil, ale nevěděl jsem, jak bych dostal do vesnice tolik masa najednou."
Druhý na to: "Tak jsi ho mohl probudit a naštvat, maso by do vesnice doletělo samo a tam bys ho už ulovil."
No, běžné lovecké vtípky.
Ve vesnici šli rovnou za náčelníkem a vše mu pověděli. Náčelníkovi se nechtělo uvěřit, že něco takového je možné, ale zase, kam bychom to dopracovali, kdybychom nevěřili ani vlastním lovcům. Napadlo ho i, jestli si z něj nedělají legaci, ale bylo z nich cítit ještě trochu toho opravdového leknutí. A tak tedy zprávu přijal.
Pak se náčelník narovnal, očima se zahleděl někam hodně hodně daleko a pak pravil pevným hlasem: "Neskutečné, co všechno nám sem bledé tváře zavlečou."